V minulých dílech byla většina příkladů demonstrována na úrovni jednoho anonymního PL/SQL bloku. V praxi je ale vhodnější funkcionalitu sjednocovat do logických celků, takzvaných balíků.

Mezi pojmenované bloky zařazujeme procedury a funkce. Ty lze volat opakovaně. Deklarativní sekci uvnitř obou druhů metod značí klíčové slovo IS, které je povinné, další členění na výkonnou část a část pro zpracování výjimek je totožné s bloky anonymními.

Pro cyklické opakování bloku kódu jsou v PL/SQL připraveny konstrukce FOR a WHILE.

Problematika struktur, které jsou schopné pojmout více hodnot, je díky rozdělení databáze Oracle na SQL část a procedurální PL/SQL nadstavbu poněkud rozsáhlejší. Také jednotlivé verze databáze přináší drobné odlišnosti v použití daných struktur.

Datové typy v PL/SQL dělíme na tři základní kategorie, a to na skalární, kompozitní a referenční. Do skalárních můžeme uložit typicky jen jednu hodnotu, kompozitní pojmou pole hodnot, případně jde o složitější struktury jako rekord nebo objekt. Referenční datový typ slouží jako ukazatel.

Program v jazyce PL/SQL se skládá z anonymních a pojmenovaných bloků. Anonymní slouží převážně k oddělení logických částí programu a pro řízení zpracování výjimek.